Psi, kteří milují sníh — a co stojí zbytek roku

Svatý Martin měl přijet včera na bílém koni. Nestihl svůj termín. Pro některé psy je to spíš dobrá zpráva — pro jiné je každý den bez sněhu ztracený den.

Zimní odolnost v datech nemáme jako samostatnou vlastnost. Co máme, je snášení horka — a dá se otočit: pes, kterému vadí horko, bývá stavěný na chlad. Jedenáct plemen ze stopadesáti má snášení horka na druhém stupni z pěti nebo níž. To otočení ale má past, a stojí za to si ji ukázat dřív než seznam plemen.

Horko vadí ze dvou úplně různých důvodů

Psům se nepotí kůže, chladí se dýcháním. Když je něčemu horko, může to být proto, že má na sobě moc srsti a moc masy — nebo proto, že má tak krátkou tlamu, že dýcháním neuchladí ani sám sebe. Podrobněji jsme obě skupiny rozebrali v článku o psech v letních horkách.

To jsou dva opačné konce. Pes s hustou podsadou v zimě ožije. Pes s krátkým čenichem v zimě jen vymění jeden problém za druhý: podsadu nemá a tělesné masy, ze které by hřál, taky ne.

Proto jsou v seznamu „nesnáší horko" vedle sebe sibiřský husky a mopsík. V datech mají stejnou hodnotu. V únoru je to rozdíl mezi psem, kterého nedostanete domů, a psem, kterého nedostanete z gauče.

Plemena, která sníh opravdu baví

Osm plemen má snášení horka na dvojce a zároveň línání na čtyřce nebo pětce — kombinaci, která znamená pořádnou podsadu:

• Sibiřský husky a aljašský malamut — tažná plemena, u kterých je zima pracovní sezóna
• Samojed a akita — obě zvládají mráz bez zájmu o to, že mrzne
• Novofundlandský pes a leonberger — obři, kterým chlad nevadí a kteří bývají mimořádně snášenliví s dětmi
• Německý špic velký a šeltie — stejná severská srst ve velikosti, která se vejde do běžné domácnosti

K nim patří ještě čau-čau a tibetská doga. Obě mají hustou srst i kratší tlamu, takže v zimě jsou doma, ale v letních horkách jsou ohrožené dvakrát.

Pokud vás z téhle skupiny zaujala akita, vyplatí se ji postavit vedle menšího japonského plemena — čím se liší od shiba inu, rozebíráme ve srovnání shiba inu a akity.

Co za tu radost ze sněhu zaplatíte

Sníh je u nás otázka několika týdnů v roce. Zbylých jedenáct měsíců platíte za srst, která je na ně stavěná — a u nejžádanějšího z těchto plemen se to sčítá nepříjemně.

Sibiřský husky má nároky na pohyb na maximu stupnice, cvičitelnost na dvojce a lovecký pud na čtyřce. Prakticky to znamená, že nestačí procházka, že vám často nevyjde naproti a že na volno patří jen do zabezpečeného prostoru — je známý útěkář. Nízká cvičitelnost přitom není vada, ale vlastnost plemene stavěného na samostatnou práci; proč to tak je, vysvětlujeme v článku o tom, co znamená cvičitelný pes. Dvakrát ročně shodí podsadu a chlupy budete nacházet i tam, kde pes nikdy nebyl. Není to pes, který by vám nevyšel kvůli jedné vlastnosti; je to pes, u kterého se sejde několik náročných věcí dohromady.

Aljašský malamut má navíc samotu na jedničce z pěti. Pokud je dům přes den prázdný, je to pro něj špatný režim bez ohledu na to, jak dobře zvládne mráz — a úprava dne s tím pomůže víc než výběr jiného severského plemena, jak popisujeme u psa, když jste celý den v práci.

Mezi severskými plemeny je v tomhle smířlivější volbou spíš samojed nebo německý špic velký: stejná srst, výrazně snesitelnější nároky na pohyb a cvičitelnost. U špice ale počítejte s častějším štěkáním — v bytě to bývá ta věc, která začne vadit první.

Jak se línání liší od péče o srst — a proč je pes, který nelíná, obvykle víc práce — rozebíráme zvlášť v článku o línání a péči o srst.

Zima bez chlupů: tři plemena mimo severskou kategorii

Tři plemena snášejí horko špatně, a přitom línají minimálně. Horko jim vadí z objemu nebo kvůli srsti, která se nevětrá — ale zimu zvládají a chlupy po bytě nerozsévají:

• Irský vlkodav — línání na dvojce, štěkání na jedničce; za to potřebuje opravdu hodně prostoru
• Ruský černý teriér — nelíná, ale péče o srst je na čtyřce, takže práce se přesune ke kadeřníkovi
• Komondor — nejnižší možné línání v katalogu a zároveň nejnáročnější péče; plemeno pro zkušeného majitele

Nejrozumnější zimní pes je asi ten, na kterého nemyslíte

Pokud je zadání „pes, kterému nevadí česká zima", nemusíte chodit na Sibiř. Chodský pes, české národní plemeno, má snášení horka na trojce, línání na trojce a výdrž vytrvalostního typu — mráz pro něj není téma. Oproti huskymu má ale cvičitelnost na čtyřce, vhodnost pro začátečníky taky na čtyřce a nároky na prostor jen na trojce. Jedinou výraznou podmínkou je, že nemá rád samotu.

Vytrvalostní typ výdrže je zároveň to, co z něj dělá dobrého psa na delší zimní výšlapy. Co na horské túře rozhoduje kromě výdrže, jsme sepsali u plemen na túry do hor.

To je ten rozdíl, který na zasněžené fotce nepoznáte: dva psi, kterým zima nevadí, a jen jeden z nich je pes, se kterým se dá v běžné domácnosti žít bez úprav celého dne.

Jestli si nejste jistí, na kterou stranu patříte, projděte si dotazník — devět otázek a dostanete plemena seřazená podle toho, jak žijete, ne podle toho, jak vypadají na sněhu.