Plemena na túry do hor

Horská túra není delší procházka. Je to zátěž s převýšením, na nerovném povrchu, obvykle v chladu nahoře a horku v dolní části, a hlavně se z ní musí sejít. Sestup je ta náročnější polovina — a právě on určuje, pro které psy to je a není.

Proč vypadávají obří psi

Při sestupu se kloubní zátěž znásobuje hmotností. U obřích plemen — novofundlanďan, leonberger, irský vlkodav — se sčítá hned několik nepříznivých věcí: vysoká hmotnost, předpoklad ke kloubním problémům a u většiny z nich i špatné snášení horka.

Na druhém konci jsou drobná plemena, která prostě nemají krok ani výdrž na celodenní trasu, i když jsou ochotná jít.

Takže vhodná velikost je střední. Není to kompromis, je to kritérium.

Čtyři podmínky, a pak až plemeno

Kromě velikosti rozhodují:

• vytrvalost místo sprintu — chrti vypadávají, i když vypadají jako nejlepší sportovci; podrobně v psu na běhání
• snášení horka — výstup v letním odpoledni je nejčastější příčina potíží
• nebrachycefalická stavba — zkrácený čenich a převýšení se nesnášejí; patří sem celá riziková skupina
• zvládnutelný lovecký pud — v horách je zvěř a pes na volno v terénu bez plotu je jiná situace než na louce; souvisí to s tím, co rozhoduje u lesa

Plemen, která splní všechno naráz, je v katalogu třiatřicet. Tady jsou ta, která zvládne i méně zkušený majitel.

Které vycházejí

Chodský pes je nejvhodnější volba a není to náhoda — je to plemeno vyšlechtěné v našich podmínkách. Střední velikost, odolnost, nenáročná srst, dobrá cvičitelnost a nejlepší hodnocení pro začátečníka z téhle skupiny.

Zlatý retrívr a labradorský retrívr jsou dostupnější a stejně schopní, jen na horní hranici doporučené velikosti — u nich stojí za to sledovat kondici kloubů a nepřehánět délku sestupů u mladého psa.

Velký pudl je opět překvapivě silný kandidát: výdrž, nejvyšší cvičitelnost a prakticky žádné línání. Daň je náročná péče o srst, a v horách navíc to, že dlouhá srst nabírá bodláky a sníh.

Švédský vallhund je nejmenší z vhodných — kompaktní, vytrvalý a výborně cvičitelný.

Katalánský ovčák a dlouhosrstá kolie jsou pastevecká plemena stavěná přesně na tenhle typ terénu. U kolie počítejte s péčí o srst.

Co nesouvisí s plemenem a rozhodne víc

• Štěně nepatří do hor. Dokud pes neuzavřel růstové plotýnky, je opakované převýšení riziko, nikoli trénink. U větších plemen to může být až druhý rok.
• Tlapky. Kamení, suť a firn obrušují polštářky. Na delší trasy se hodí botičky nebo alespoň kontrola tlapek na každé zastávce.
• Voda pro psa je vaše váha. V hřebenovém terénu zdroj nebývá a pes se nenapije ze vzduchu.
• Sestup plánujte na síly, které zbývají. Pes nedá najevo, že už nemůže, dokud to není vidět na chůzi. Druhá polovina trasy musí být v rezervě.
• Lanovka a chaty. Většina provozovatelů má vlastní pravidla pro psy; ověřit předem je jednodušší než řešit to na place.

Údaje o plemeni platí jako tendence, ne jako záruka u konkrétního psa — kondice jednotlivého psa rozhodne víc než příslušnost k plemeni. Své podmínky můžete zadat do dotazníku.