Pes pro aktivní lidi, který nemusí být border kolie
Aktivních plemen je v katalogu skoro polovina. Zužující podmínka není aktivita, ale zvládnutelnost bez předchozí zkušenosti — po jejím přidání zůstane dvacet plemen a ani jedno z nich nesnáší dobře samotu.
Plemen s vysokými nároky na pohyb je v našem katalogu třiasedmdesát ze sto padesáti — tedy skoro polovina. Aktivita sama tedy výběr nijak nezužuje. Zužuje ho až druhá podmínka: aby takový pes byl zvládnutelný pro někoho, kdo není zkušený psovod. Po jejím přidání zůstane dvacet plemen.
Padesát tři plemen si žádá zkušenost
Z těch třiasedmdesáti aktivních plemen je víc než sedmdesát procent hodnocených jako nevhodná nebo málo vhodná pro prvního psa. Nejde o to, že by to byli problémoví psi. Vysoká potřeba pohybu má u většiny z nich stejný původ — pracovní šlechtění — a to s sebou nese i zbytek balíčku: silný lovecký pud, samostatné rozhodování a potřebu práce hlavou, kterou procházka nezaplní.
Právě proto je „chci aktivního psa" zrádné zadání. Aktivních plemen je dost, ale většina z nich není aktivní ve smyslu „půjde se mnou rád běhat". Jsou aktivní ve smyslu „potřebují každý den práci, jinak si ji najdou sama".
Případ, který se vybaví první
Border kolie má nároky na pohyb i energii na maximu škály a cvičitelnost také. Pro aktivního člověka to vypadá jako ideální volba a jmenuje se jako první. Ve vhodnosti pro začátečníky má přitom dvě z pěti a lovecký pud na nejvyšší hodnotě.
Obojí má praktický dopad. Lovecký pud na pětce znamená, že volný pohyb bez ohrazení je riziko po celý život psa, ne věc výcviku ve štěněcím věku. A maximální cvičitelnost neznamená pohodlnějšího psa — znamená psa, který se učí tak rychle, že si sám vytvoří zaměstnání, když ho nedostane. Deset naběhaných kilometrů ho fyzicky vyčerpá a mentálně ne; projeví se to doma. Proč vysoká cvičitelnost není totéž co snadný pes, rozebírá článek co znamená cvičitelný pes.
Totéž platí pro belgického ovčáka malinois, československého vlčáka nebo dobrmana. Jsou to plemena pro lidi, kteří s psím výcvikem už něco mají odpracováno.
Mezi těmi dvaceti není ani jeden sprinter
Stojí za pozornost, že všech dvacet plemen, která projdou, je v datech vedených jako vytrvalci. Žádný sprinter se mezi nimi neobjevil, a není to náhoda: sprinteři jsou v katalogu téměř výhradně chrti, a ti mají průměrné nároky na pohyb a často nízkou cvičitelnost.
Pro vás to znamená, že těchto dvacet plemen zvládne rovnoměrné tempo — delší výlet, pravidelný pohyb po celý den. Pokud hledáte psa konkrétně k běhání, mají váhu ještě snášení horka a stavba hlavy a projde jich podstatně méně; to řeší samostatný článek pes na běhání.
Dvacet plemen a čím si účtují
Nenáročná srst a dobrá zvládnutelnost. Chodský pes je z celé skupiny nejvyrovnanější: žádný extrém, nenáročná péče, dobrá cvičitelnost. Krátkosrstá kolie a stafordšírský bulteriér jsou ve stejné kategorii, u staforda navíc s nejvyšším hodnocením vhodnosti pro děti. Český fousek má nejvyšší nároky na pohyb z téhle podskupiny a je to lovecké plemeno — počítejte s loveckým pudem na čtyřce.
Malá aktivní plemena. Pokud nemáte dům se zahradou, nabízí se border teriér nebo švédský vallhund — oba malí, aktivní, dobře cvičitelní. Daň je u několika z nich hlasitost: welsh corgi pembroke a šeltie štěkají nadprůměrně a finský špic patří k nejhlasitějším plemenům v katalogu vůbec. V bytovém domě je to téma na projednání se sousedy.
Náročná péče o srst. Velký pudl má cvičitelnost na maximu a prakticky nelíná, ale potřebuje každodenní kartáčování a pravidelné profesionální stříhání — opakovaný výdaj peněz i času po celý život. Samojed líná nejsilněji, jak jde, a horko snáší špatně. Dlouhosrstá kolie je mezi tím.
Méně obvyklá volba. Norský buhund je aktivní severské plemeno s nenáročnou srstí, které u nás téměř nikdo nezvažuje. Katalánský ovčák vychází v datech velmi dobře, ale je to plemeno, u kterého máme nižší jistotu podkladů — berte ho jako tip k vlastnímu prověření u chovatele, ne jako doporučení se stejnou vahou jako u ostatních.
Retrívři. Labradorský retrívr a zlatý retrívr v tomhle filtru samozřejmě jsou. Jsou nejčastější odpověď a není to špatná odpověď — jen má smysl vědět, že existuje dalších osmnáct.
Daň, kterou platí skoro všech dvacet
Jedna věc je napříč skupinou společná a lidé ji zjistí pozdě: téměř žádné z těch dvaceti plemen nesnáší dobře samotu. Jediné, které se dostane alespoň na průměr, je labrador. Boxer je na nejnižší hodnotě škály.
Má to stejnou logiku jako zbytek. Pes vyšlechtěný ke spolupráci s člověkem chce být u člověka, a to i ve dnech, kdy není kam jít. Aktivní člověk, který je zároveň osm hodin denně v práci, je proto nejtěžší kombinace, jakou katalog zná — a výběrem plemena se neřeší. Co s tím, rozebírá článek o psovi, když jste celý den v práci.
Údaje o plemeni platí jako tendence, ne jako záruka u konkrétního psa; kondice a povaha jednotlivce s výsledkem pohnou víc než příslušnost k plemeni. Pokud si chcete nechat spočítat, co vám vychází při vašem skutečném rozvrhu a bydlení, zadejte je do dotazníku.
